(Ne)šťastná náhoda, že Fífa nedostal víza na Zéland, mě zavála přes oceán na přenádhernou Kostariku. S mojí nejlepší kamarádkou Baru jsme hledali nějaké dobrovolničení ideálně v kombinaci se španělštinou, teplem a surfem a chtěly jsme někam dál než jen do španělska…
Věděla jsem, že moje oblíbená cestovatelka Marťa Gebarovská má na jejich stránkách tipy na TOP WorkAway projekty. Mezi nimi byl též DREAMSEA SURF CAMP, který nabízel program pro dobrovolníky. Napsali jsme a defakto okamžitě jsme dostali odpověď, že můžeme dorazit kdykoli se nám zachce!
Byl konec července a my vyrazily pozdě v noci směr Mnichov a poté Atlanta, kde jsme měli necelý den na prozkoumání města a jako poslední jsme dorazili do Liberie. Bylo obrovské vedro a my obě cítily nervozitu a pocit štěstí, že jsme jakože fakt TADY!
Shuttle nás dovezl do džungle, kde na nás čekal majitel kempu Carlos. Provedl nás celým kempem a nám zůstávala jen pusa dokořán. Naprosto dokonalý kemp uprostřed džungle s milionem zvířat, recepce, venkovní kuchyně, venkovní bar pod Mangotree, skate balanční desky, houpací sítě, venkovní homemade posilovna, platforma na relax na stromě, pingpong, venkovní sprchy no přecházel nám zrak… Těsně poté co jsme přijeli spadlo opici mláďátko pár metrů od nás, to byl takový zajímavý začátek. Přišla si pro něj a zase vyběhla do vysokých stromů. No né vždy hodně zvířat je pro milovníky zvířat to nejlepší, ale k tomu se ještě dostanu…
Všude roztomilé Teepee stany, ale my jsme se ubytovali ve společné „nevímjaktonazvat“ (přístřešek? =D ), moskytiera byla přítel NO.1, takže jsme si vybalily, vydaly se konečně do zasloužené sprchy, což byl kámen úrazu a mé první překonávání se… Nejprve jsme potkali dvě malá roztomilá selátka Bruno a Celia a naprosto se do nich zamilovaly! Láska hodně rychle vyprchala, když jsme vlezly do sprchy a všude kolem nás odpočívaly obrovský pavouci!!! ROZUMĚJ ONI BYLI ÚPLNĚ VŠUDE!!!! Snažila jsem se zhluboka dýchat, nesoustředit se na ně, ale každičká má navštěva záchodu či sprchy, byla teror pro moje nervy! Na začátku jsem měla opravdu pocit, že to nezvládnu…
TO JSEM VŠAK NETUŠILA, ŽE BUDU MÍT V NOCI NÁVŠTĚVU!
V kempu jsme byly asi tak do šesti samy a poté všichni přijeli z města na večeři. Všichni byli milí a my tak poznávaly jednoho po druhém a vytvářely jsme nová přátelství. 🙂 Byl pátek a hodně lidí se chystalo do místního klubu na regeton, jenže my byly naprosto zničeny z naší dlouhé cesty a tak jsme šly prvních pár dní spát opravdu brzy…
No a teď to přijde. Naše první noc… Baru tenhle příběh slyšela asi tak stokrát (jestli to teď čteš, tak to přeskoč :D). Obě jsme se zavrtaly do své moskytiery a já se poprvé od příjezdu do džungle cítila BEZPEČNĚ!! Vzhledem k jetlagu jsem se probudila uprostřed noci a měla takový divný pocit… Jakoby mi něco lezlo na noze nebo co, jenže já věděla, že jsem totálně zabarikádovaná v mé moskytiéře, takže jsem se snažila hodit do klidu… Za chvíli jsem cítila něco znovu. Opatrně jsem se podívala na mé nohy, které byly přikryté prostěradlem a ve tmě jsem tam najednou viděla něco černého na prostěradle ve velikosti dlaně!!!!!!!!!!! Bez dechu začal boj o dostání se ven z moskytiery a věřte nebo ne, není to prdel, když si to tak poctivě zastrkáte pod matraci! Během pár vteřin jsem stála vedle mé postele a budila Baru. Ta nechápala co se děje. Cosi černého pomalu zmizelo, každopádně můj strach se znásobil tak, že jsem následující dny nespala pro jistotu vůbec jaký jsem měla strach… Později jsme zjistili, že to byl „jen“ SPIDER SCORPION (doporučuji si vygooglit!), který noc předtím obtěžoval naší kamarádku a ta ho vyhnala směrem ke mě… Po nějaké době se z nás dokonce stali „přátele“ a jednu noc mi dokonce spal hned vedle mé hlavy. =D Abych nezapomněla, tak první ráno jsme měli naprostý šok, když Vřešťan opice spustily jejich koncert (přidávám odkaz pro představu)
https://www.youtube.com/watch?v=xxzbqmFkXwU
https://www.youtube.com/
Ale pojďme se už posunout k těm příjemnějším věcem. Každé ráno jsme vstávaly na jogu s naší jogínkou z Holandska Wies. Upřímně cvičit jogu pod obrovskými stromy na kterých se houpou opice, je zážitek sám o sobě a věřte mi, zvyknout si zpět na jogu ve studiu nebo doma je opravdu těžké… Po joze jsme měli božskou veganskou snídani, která obsahovala vše možné! stejný způsobem probíhaly i veganské večeře, na které jsme se vždycky nemohli dočkat!
Po snídani každý udělal svou činnost, která většinou zabrala maximálně půlhodinky a to byla veškerá práce, kterou jsme za celý den dělali. My s Baru jsme si vybraly sklízení ze snídaně. Poté jsme většinou vyrazili buď na výlet nebo do nedalekého města Tamarindo. My s Baru jsme byly jedny z mála, kdo dost často chodil do města pěšky, což zabralo zhruba 35minut, ale alespon jsme si mohly na náš učet připsat kroky navíc! 🙂 V Tamarindu jsme měli naší „základnu“ v hostelu Selina, kde jsme mohli využívat jejich venkovní zázemí, bazén, uchovat si tam věci, nebo se najíst. dopoledne jsme většinou zůstavaly tam, kde jsme četly, poslouchaly hudbu nebo si povídaly a občas i pracovaly haha. V poledne jsme šly hledat nějaké yummy veganské jídlo a tím tak objevovat nové chutě.
Odpoledne jsme vyráželi na surf, bodyboard nebo prostě jen tak na pláž skákat ve vlnách. 🙂
Každý týden jsme navštěvovali různé pláže v okolí, nebo jsme vyráželi na výlety.
PLAYA MINAS A SVÍTÍCÍ PLANTKON
Náš nejoblíběnšjí výlet byl na nádhernou PLAYA MINAS, kde jsme kempovali. Rozdělali jsme oheň, vyrazili na hike a poté na druhou stranu pláže koukat na západ slunce. Hledali jsme želvy a dokonce jsme se s kamarádkou Wies ztratily =D… Když jsme dorazili zpět, dali jsme si u ohníčku večeři a začali popíjet, povídat si, tančit a užívat si ten PŘÍTOMNY OKAMŽIK. Nebe bylo plné hvězd a my jsme si připadaly jako v ráji. Jenže ten nejkrásnější zážitek nás teprve čekal. S Baru jsme se vydaly do oceánu, jelikož nám bylo řečeno, že uvidíme svítící plantkon! Koukali jsme do vody a sem tam viděly, jak se voda zatřpytlila, ale nic extra. Já jsem pomalu šla do vody a najednou jsem každým pohybem byla víc a víc obklopena třpytkama! Najednou jsem pochopila jak to funguje, čím víc se pohybem rozvíří voda, tím více je plankton vidět a v ten moment jsme spadly do naprosté euforie a víc a víc lidí se k nám připojovalo a tak jsme byli jako děti, máchali rukama kolem a kolem a ječeli jak moc úžasné to jde! Cítila jsem se jako víla, která má kouzelnou hůlku, kterou čaruje třpytky! Jeden z nejúžasnější zážitků mého života! Všichni jsme usnuli na pláži a probudili se do nádherného rána zalitého sluncem. Dali jsme si ranní jogu a vyrazili zpět do naší džungle.
Ještě jedna srandovní historka se k tomu pojí. Dost nás tam otravoval jeden mýval, který se nás vůbec nebál a chtěl jídlo. Večer když jsme si šli lehnout na pláž ležela jsem vedle mé kamarádky Mae a společně jsme jedli brambůrky. Řekla jsem jí, že si jdu pro něco k ohni a odešla jsem. Když jsem se vrátila, ona byla úplně vyděšená a řekla mi, že po chvilce co jsme odešla, jí někdo začal ujídat brambůrky z pytlíku, který držela v ruce a tak na mě začla mluvit, že jsem fakt rychlá, že už jsme zpět. Nikdo jí neodpověděl a když se otočila, mýval si tam vesele bral brambůrky z pytlíku! =D =D =D
Dalším úžasným výletem byl také nádherný vodopád u kterého jsme mohli plavat. Také jsme poprvé s Baru skočily z docela velké výšky do takové přírodní nádrže v džungli. Dalším velkým zážitkem byla místní zábava. Regeton zde frčí v plném proudu a my jsme se tak s Baru po xletech vrátily zpět k tanci, který nám táááák moc chyběl! V celém kempu nás nikdo nechápal, jak vydržíme tancovat v kuse i několik hodin, jenže my to milovaly a nemohly jsme si pomoci! Když jsme neměli party přímo v kempu, tak jsme jezdili do města do klubu Crazy Monkeys! Také jsme absolvovaly lekci Salsy.
Večery jsme rády trávily s ostatními při sklence vína a nebo jsme si občas užily super zábavu s kouzelnýma koláčkama! To jsme pak strávily hodiny smíchem, který přeci léčí ne?
Nesmím opomenout, že jsme si tu vytvořily i nádherná přátelství. Naše nejoblíbenější byla jogínka Wies a především tedy naše Kalifornská láska Lauren a bláznivá nejmenší Val z Chicaga! Slzy smíchu, veganské jídlo a naše příběhy nás spojily už navždycky a my už ted víme, že je jen otázka času, kdy se potkáme znovu!
Téměř až poslední týden jsme tu také objevili Sandokana/Tarazana nebo jak jsme mu to říkali, který dělal naprosto luxusní veganské jídlo, na které doteď myslíme! Každý den byl úplně jiný ALE každý den tam byla obrovská čokoládová homemade cookie, což byla naše závislost!
Naše oblíbené byly také jízdy shuttlem do nebo z města. Náš řidič André nám vždy vyhrával co to šlo a my jsme v obyčejné dodávce pro cca 8-9 lidí skončili třeba ve 20ti jeden na druhém, abychom nemuseli jezdit dvakrát! Jednou jsme se chystali do vedlejšího města zapít narozeniny kamaráda a také odjezd ostatních našich přátel. Zjistili jsme však, že místo kam jsme chtěli jet je zavřené a tak našeho taxikáře napadl geniální nápad, odvést nás doprostřed ničeho, kde byl prázdný bar. Přišli jsme tam a dostali jsme tu nejlepší péči! Výborné jídlo, hudba, pivo a bylo nám nejlíp. po dvou hodinách jsme se vydali zpět plní zážitků.
Každý večer jsme trávili na pláži pozorováním západu slunce. Upřímně si myslím, že by to mělo být pravidlo, aby každý člověk na této planetě pozoroval východ a západ slunce, protože je to magický moment každého dne. 🙂
Dost často jsme také hráli různé hry a mezi naší nejoblíbenější patřil rozhodně FLUNKY BALL! dva týmy po třech lidech stojí naproti sobě na volejbalovém hřišti. uprostřed hřiště stojí tři pet lahve naplněné vodou a čtvrtá lahve je na házení. každý člověk má před sebou láhev s pivem. Tým má za ukol hodit s pet lahví a pokusit se shodit ty tři uprostřed hřiště. Pokud se mu to povede, tak opačný tým musí v co nejkratším čase běžet a pet lahve postavit zpět jak byly a mezitím tým co házel má čas pít pivo dokud oni pet lahve nenarovnají. Tým, který má lahve s pivem prázdné dřív vyhrává a jako důkaz musí hráči stát naproti sobě a všichni si dát lahev s pivem na hlavu a vylít, co zbylo. (vždy jsem to raději rychle vypila! čert vem vlasy od piva, ale taková škoda! 😀 )
Jedna z naší oblíbené činnosti byla vždy po snídani či večeři hrát „plate for plate“ jednoduché kámen nůžky papír o umytí talíře! Občas se nám stalo, že jsme skončili s horou talířů… 😀
Mohla bych tu psát dál a dál, ale to by vydalo na knihu. měsíc utekl jako voda a my se museli loučit avšak tím nejkrásnějším způsobem. Každý večer po večeři jsme totiž vítali nové lidi a zároveň se loučili s těmi co odjížděli. Každý kdo odjížděl měl možnost říct jakou filozofii se bere s sebou, kam jede dále a jaká je jeho oblíbená vzpomínka. Naopak ostatní měli možnost říct nějakou oblíbenou vzpomínku a pár hezkých slov zase o vás. Tyhle okamžiky byli plné lásky, hezkých slov a spousty emocí.
Poslední den jsme se ještě vydali k místnímu tatérovi vytetovat si něco na památku. Ve čtyři ráno jsme se probudili ještě s kocovinou a vyrazily na letiště s naší kamarádkou z Ria. Tímto náš snový trip skončil a my tak napsaly milion vzpomínek do naší paměti, které jednou budeme s láskou vyprávět našim dětem…
PURA VIDA
